Tma jako v pytli

7. února 2012 v 13:27 | Gabrielarumlová
Vzbudila jsem se v úplné temnotě, pociťovala jsem chlad. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale věděla jsem jistě, že to nebude dobré. Tento scénář jsem už tolikrát viděla v těch kriminálních seriálech a filmech a nikdy to v nich neskončilo zrovna pěkně. Má zvědavost mi ale stejně nedala a snažila jsem se alespoň sledovat okolní prostředí. Nic jsem ale nezjistila, jelikož tma byla tak velká, že nešlo vidět ani na krok. Netušila jsem, který den je a matně jsem se snažila vzpomenout na poslední věci, které se odehrály minulý den, či předminulý den, či který to vlastně byl. Byla jsem zmatená. Naposledy jsem ulehala do postele, pokud si dobře pamatuji. Byl pátek 6.8. Kručelo mi v břiše a měla jsem vyschlo v krku. Náhle mě vyrušil nějaký zvuk, připomínal kroky. V naději, že mě někdo uslyší jsem vykřikla: "Je tam někdo?"
Ozval se další záhadný zvuk. Otáčela jsem se za zvukem dál a dál.
"Vím, že tam někdo je, tak se ozvy, prosím." Opět se nic neozývalo.
"Kdo jsi?" Zkoušela jsem to znovu a znovu. Už jsem byla bezradná. Znovu jsem si lehnula do neznáma a roztáhla ruce. Zklíčená jsem nevěděla co dělat a užívala jsem si nejspíše poslední chvíle svého života přehráváním mé oblíbené písničky. Ani jsem nepostřehla, že si ji broukám nahlas. Stejně mě nikdo neslyší. Bylo mi to jedno a když už mám být za pár hodin, či minut mrtvá, proč si to neužít?
"Koukám, že máš ráda stejnou písničku." Zpozorněla jsem, mé smysly se zaměřily na mé nejbližší okolí, odkud hlas promluvil. Okamžitě jsem přestala zpívat. Nevěděla jsem co dělat, zůstala jsem zcela bez hnutí. Až když se zase nic dlouho neozývalo řekla jsem: "mám hlad."
Ozval se smích.
"Ty jsi tu zavřená a jediné na co myslíš, je jídlo a ještě k tomu si zpíváš skvělou písničku? Jsi normální?" Ten hlas mi byl tak povědomý, ale nemohla jsem si uvědomit, kdo to je a odkud ho znám. Je to někdo ze školy, tím jsem si byla stoprocentně jistá. Co tu ale dělá, proč je tu právě teď se mnou zavřený, nebo mě snad unesl on? Z těchto myšlenek mi až zamrazilo v zádech.
"Asi nejsem normální, ale co mám dělat, když mě někdo unesl a strčil sem, tady se nic jiného dělat nedá."
"Mýlíš se, nikdo tě neunesl." O čem to mluví? Nechápu to.
"Jak to myslíš?" Jeho hlas mě nějak vnitře uspokojoval a můj veškerý strach se přeměnil v pocit absolutního bezpečí. Nevěděla jsem proč, ale chtěla jsem zjistit, kdo ten kluk, muž je. "Kdo jsi?"
"Zkus hádat."
"Mám pár teorií, ale ani jedna z nich mi nepřipadá dostatečně pravděpodobná."
"Já neříkal, že to musíš uhodnout, ale aspoň to zkus."
"Otázka je, jestli mi to řekneš, pokud to neuhodnu."
"Neřeknu, když na to nepřijdeš, můžeš jít..." Hraje si se mnou.
"To by byla ale moc rychlá prohra, nemyslíš? Já na to určitě přijdu, kdo jsi."
"Nemyslím si."
"Fajn, nejspíš si nějaký psychopat, který mě sem unesl jen kvůli tomu, abych si ho všimnula. Chodíš se mnou na stejnou školu a jsi kluk."
Znovu propukl ve smích. "Jak jsi poznala, že jsem kluk?"
Věděla jsem, že to je jen řečnická otázka. "Tak, jak mi to zatím jde."
"No, já nevím."
"Určitě chceš, abych na to přišla, takže bys aspoň mohl říkat, když mám pravdu."
"No já nevím."
"Fajn. Tvůj hlas je mi neuvěřitelně povědomý, nevím odkud tě znám, ale vím, že tě prostě znám."
"Hmm."
"A tvůj smích, pamatuju si, že jsem kolem tebe šla s mou spolužačkou, když jsi byl otočený zády a bavil ses s jedním klukem ze septimy. Jo to jsi byl určitě ty." Zatraceně, kdo chodí do septimy! Automaticky jsem sáhla do kapsy, ve které ale žádný mobil jako obvykle nebyl. On mlčel, já jsem taky mlčela. Ticho bylo nesnesitelné, ale já už moc dobře věděla, kdo ten neznámý kluk je. Vždy se mi líbil a vždy mě zaujímal, ale nikdy jsem s ním nemluvila. Nikdy. Mé oči se už po té době zcela přizpůsobily této tmě. Viděla jsem i Martinův obrys. Pomalu jsem se pokoušela vstát, byla jsem ale až moc vysílená. Dobelhala jsem se k němu téměř po čtyřech. Pohladila jsem ho po tváři. "Vím, kdo jsi." Cítila jsem jeho pohled, i když jsem neviděla do jeho očí. Bezpečí bylo už hodně nablízku. Možná se konečně na mě i v lásce obrátilo štěstí.
"Natalí, vstávej."
"Co? Co se děje?"
"Asi se ti něco špatného zdálo."
"Já si nepamatuju, že by se mi něco zdálo!"
Rychle jsem se vyhrabala z postele a zamířila do koupelny. U zrcadla mnou projel zvláštní pocit, zcela nepředvídatelný a podivný. Všechno jsem si uvědomila. Bylo deset hodin. Vzbudila jsem kamarádku ze septimy a zjistila si Martinovu adresu. Za pár hodin jsem už byla na cestě k němu. Zazvonila jsem u něj doma a k mému zklamání otevřela nejspíše jeho máma.
"Dobrý, dobrý den, je prosím Martin doma?"
"Ahoj, právě šel nakupovat, potřebuješ něco?"
"Ne, já jen..., já tu počkám."
"Nechceš jít dál?"
"Ne, počkám venku, děkuju." Usmála jsem se na ni a ona jen zavřela dveře. Posadila jsem se na schody a přemýšlela co budu dělat. Měla jsem chuť odtamtud vystřelit rychlostí blesku, ale když už jsem podnikla tak náročnou cestu, proč jí nevyužít? Opřela jsem hlavu o zábradlí a nic nevnímala, zavřela jsem se do svého světa a nic, ani nikoho jsem přes něj nepustila. Na chvíli jsem zavřela oči a byla jsem na chvíli úplně mimo. Vzbudilo mě až něčí lehké popíchnutí a něčí hlas. Někdo se mě snažil probudit a asi se mu to moc nedařilo. Otevřela jsem oči a zamotala se mi hlava. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem ho.
"Co tu děláš?"
"Já, já..." řekla jsem rozespale.. "zdál se mi sen."
"Aha."
"Jestli chceš, můžu ti to všechno říci, zajděme někam na kafe třeba, jen, jestli chceš, samozřejmě."
A takhle to vše začalo a jak to bude pokračovat jen čert ví ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 0*00 0*00 | Web | 7. února 2012 v 14:24 | Reagovat

Ale jo ale nechce se mi verit že je to tvoje ;) jinak nicc proti

2 american--style american--style | Web | 7. února 2012 v 14:32 | Reagovat

Waau, ty píšeš ale dlouhé články, nepřečetla sem si to celý jen asi do pulky, ale věř že kdybycj měla čas tak to dočtu, je to zajímavý:)) Jen tak dál.

3 gabinka261 gabinka261 | Web | 7. února 2012 v 14:37 | Reagovat

dekuju dekuju dekuju ;) ;);););););););););););)

4 Wendiseek <:3 )~ Wendiseek <:3 )~ | E-mail | Web | 7. února 2012 v 14:39 | Reagovat

Wau, zajímavý článek :-D Super!

5 gabinka261 gabinka261 | Web | 7. února 2012 v 16:55 | Reagovat

Juuuuu dekuju :-)

6 Borat Borat | 7. února 2012 v 16:59 | Reagovat

luxusek kurna fakt taketo citani sa mi lubi je to fajne devcica

7 gabinka261 gabinka261 | Web | 8. února 2012 v 15:34 | Reagovat

Dekuju Borat neznáme se od někud ?

8 Lucienne Lucienne | Web | 20. února 2012 v 17:29 | Reagovat

pěkné. Jukneš i ke mně? :)

9 gabinka261 gabinka261 | 23. února 2012 v 23:11 | Reagovat

jasně a dekuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama